Už samotný název, jenž je také povoláním hlavního hrdiny, představuje typicky mužské řemeslo, které ženy nikdy nevykonávaly. Vychovateli malého Mikše nejsou otec a matka, jak by se v devadesáti šesti procentech případů dalo očekávat, ale kovář a jeho pomocník, mezi nimiž je nepřímo naznačen homosexuální vztah. Ani malý syn se na matku nikdy neptá, ačkoliv má celou řadu zvídavých, úsměvných až absurdních otázek. Mikeš roste, a aby mohl odejít do světa, musí přehodit kyj přes stodolu. Kyj, bezpochyby symbolizující penis a rovněž mužnou sílu, si poté bere s sebou, aby bylo jeho mužství na první pohled patrné. Postupně potkává další dva hrdiny příběhu, kteří také disponují velkou silou – primárním znakem každého správného muže. Ačkoliv ti s sebou kyj nemají jejich mužnost je naznačena pomocí jiných symbolů připomínajících falus – v prvním případě větrným mlýnem, ve druhém stromem. Hrdinové prochází krajem a pomáhají lidem. Napřed skupině hochů, poté sedláku s vozem, až teprve v patnácté minutě filmu se objeví první žena, které rozhodně není míň než sedmdesát let.
Suma sumárum do padesáté sedmé minuty se v pohádce objeví pouze tři ženy víceméně staré a ošklivé. První z nich je stařenka, které pomůžou, druhou Míla Myslíková, jakožto stará hostinská a třetí zakletá princezna, jejíž tvář je ze všech nejstarší a nejošklivější. Navíc i v tomto malém množství ukazuje pohádka typický náhled mužů na ženy a jejich stereotypní maskulinní přání. Muži by totiž podle této pohádky ženu chtěli vidět, buďto s roztaženýma nohama, jako v prvním případě, velkými prsy jako v druhém případě nebo nejlépe jako ženu, která muži splní každé přání, jak slíbí zakletá princezna Mikšovi, pokud jí vrátí vousy.
Princezna mu pak jako znak ochrany a nadpřirozené síly předá svíci, jež opět symbolizuje falus. Je v ní, jak sama říká, ukryt jeho i její život. Čímž chce naznačit, že bez jeho penisu by byl její život úplně zbytečný. Mužský pohlavní orgán zde tedy vystupuje vyloženě kladně, za to vejce, které se váže k ženským genitáliím má roli zcela opačnou. V pohádce je do něj ukryto nejvyšší možné zlo – síla černého krále.
Čtvrtým případem podřadné role žen v pohádce a zároveň tolerovaného domácího násilí je situace, ve které Ondřej s Matějem, Mikšovi pomocníci a později zrádci, vyhrožují svým nevěstám fyzickým napadením v případě, že by je chtěli udat nebo se jim snad nelíbilo něco jiného.
Na konci pohádky, teprve deset minut před jejím závěrem, se před kamerou konečně začnou ve větší míře objevovat ženy. Ovšem jen jako součást nezřízených mužských oslav či pitek, aby doplnily ono hloupé úsloví – víno, ženy, zpěv. Závěrečnou píseň stejně jako úvodní samozřejmě také zpívá muž. Ženě je dovoleno zazpívat pouze „na, na, na, na, na, na“. A tím tento patriarchální výplod naštěstí končí.
Doufám, že už se tato genderově nekorektní pohádka na našich obrazovkách neobjeví. Bylo by to opět jedno malé vítězství v našem boji s mužskou nadvládou nad světem.